Evropa raného středověku

Karel

Karel I Veliký,římský císař a král Franků

Když chcete někomu uříznout jazyk a vypíchnou oči, musíte to udělat pořádně. O tom by něco mohl vyprávět papež Lev III. 25. dubna 799 jej spiklenci unesli, oslepili a vyřízli mu jazyk. A nato jej ještě uvěznili v klášteře. Papeži Lvu III se však podařilo z kláštera uprchnout a vydal se za franským králem Karlem do Paderbornu. Oslepení a zmrzačení Lva III bylo totiž tak nedokonalé, že se papeži vrátil zrak a hlas. A papež své uzdravení začal vydávat za zázrak. Že to pro spiklence nedopadlo dobře, není třeba ani dodávat.
Důvodem útoku spiklenců na papeže Lva III bylo, že s volbou každého nového papeže se vyměnili skoro všichni vyšší úředníci v „papežské republice“, a volba papeže tak byla i bitvou o „teplá“ místečka ve veřejné správě pro papežovi příznivce a rodinné příslušníky.

Opačný příběh vidíme na východě. Byzantský císař Konstantin VI odstavil od moci svoji matku Irenu, která proti němu intrikovala. Poté se však Konstantin VI rozvedl (!) a znovu, rychle, oženil. Což naštvalo biskupy východních křesťanů. V červenci 797 n.l. jej jeho matka Irena, za pomoci říšské gardy, svrhla. Konstantin VI byl oslepen a to tak brutálním způsobem, že o několik dní později na následky oslepení, zemřel. Jeho matka Irena se na jeho svržení a oslepení osobně podílela.
Ale již v roce 803 byla sama Irena svržena při dalším vojenském puči. V průběhu dvou letech, kdy vládla východní části římské říše, se sama nabízela Frankovi Karlovi jako manželka, čímž by se opět spojila východní i západní část římské říše. Nestalo se ale. Přitom regentka Irena již dříve nabízela k sňatku svého syna Konstantina VI a to některé z dcer Franka Karla. Ten to však odmítl.

Recenze knihy

Evropa raného středověku 300 – 1000 n.l.

Evropa raného středověku 300 - 1.000 n.l.

Evropa raného středověku 300 – 1.000 n.l.

Dnes ráno jsem se v šalině, při čtení této knihy, úžasně bavil představou, jak křesťanští světci, kteří v modlitbách a v sebe-odříkání sedí na vysokých sloupech, na sebe, přes Syrskou krajinu, křičí jeden na druhého teologické urážky.
To nemá daleko od kouzelného Life of Brian (1979).

V průběhu 4. a 5.století se totiž ve východní části Evropské unie, pardon v Římské říši, objevují první asketičtí muži, jako svatý Antonín, který přežívá v egyptských pouštních jeskyních v modlitbách a hledání přerušení koloběhu strastí a reinkarnace. Pardon to jsem kousek vedle. Ale možná, že vliv indické mystiky na první křesťanské mnichy tu mohl být. Tak jako tak, v Sýrii nebylo kam se skrýt před okolním světem (všude byli pole a zemědělci) a tak první asketičtí muži a umrtvovači těla začali stavět sloupy, jako sv. Simeon nebo sv. Daniel Stylités, která po Simonovi zdědil jeho sloup.

Chci tím jen napsat, že kniha „Evropa raného středověku 300 – 1000“ z klávesnice Rogera Collinse je báječným čtením pro letní dny.

Hned v úvodu je napsáno: „…knize je souzeno, aby se stala publikací, která se nemůže nikomu líbit, nebo přinejmenším to, že pokud některá její část přece jen přinese potěšení určitým čtenářům, nikomu z nich by pravděpodobně nemohla udělat radost celá.“ Pokud má některá kniha takový úvod, napsaný od svého autora, nemůže být taková kniha špatná.
V posledních letech v souvislosti s krizí (?) naši západní civilizace se objevují články a knihy, a to i od českých autorů, o konci evropské civilizace. V této souvislosti mnozí přirovnávají současnou Evropskou Unii k závěrečné fázi Římské říše, po které následuje již jen nezadržitelný pád a zjednodušení celého systému. Proto jsem vytáhl ze své knihovničky další díl Dějin Evropy, popisující právě závěrečné období západní části Římské říše a vznik prvních raně středověkých států na sever od Středozemního moře. Tedy roky 300 až 1.000 n.l. Pro pochopení vzniku prvních evropských států je totiž nutné popsat a snad i trochu pochopit poslední desetiletí Římské říše před jejím rozdělením na západní a východní část, která úspěšně pokračovala dalších tisíc roků a která zanikla až ve středověku, na konci 15.století, kdy, pro představu, u nás v Čechách byly poraženi náboženští fundamentalisté Husité.

Dobrá je část popisující rozdělení křesťanského světa na Západní a Východní část.  V západní části Evropy sídlí první biskupové (papež ještě jako úřad nebyl) v Miláně či v Římě na ostatcích sv. Petra a sv. Pavla. A zde, ve 3.století n.l., se Milánský biskup Ambrož kriticky vymezil vůči císařské moci a vrtkavosti římských vládců a započal budovat křesťanskou církev jako nezávislou na vůli či zlovůli císařů. A tak západoevropští biskupové od Gálie po Egypt postupně uznávají hierarchickou strukturu církve a utichávají vnitřní teologické spory.

Zatímco ve východní části Evropy druhý římský císař sedí společně s biskupy v Konstantinopoli (dnešní Istanbul). Zde císař Theodosius I výrazně zasahuje do sporů mezi jednotlivými teologickými směry křesťanské církve, píše teologické knihy (!) a svolává koncil (381 n.l.), kde aktivně podpoří jednu stranu sporu. Za to jsou mu jemu nakloněni biskupové zavázání a začíná vzájemná podpora císař & biskup, která pokračuje i za jeho následovníků.
Když to trochu zjednoduším, na začátku ve 4.století dva muži, dva biskupové, zvolí odlišnou strategii soužití s císaři. Výsledkem je v západní části Římské říše odluka církve od státu a vzájemný kritický postoj, zatímco ve východní části Římské říše vzniká nerozlučný svazek patriarcha & Císař / Car. Východní část ortodoxní církve má současně blíž k mysticismu, což může pocházet z kontaktů s východními říšemi, s Indii a s Čínou od 5.století. Dodávám již já.

A mimochodem, přestože všechny migrační vlny jednotlivých etnik přicházeli k nám do Evropy a Severní Afriky z jihovýchodu, zima a ledová doba kolem roku 400 n.l., kdy zamrzl na dolním toku i Rýn, přinesla opačnou migrační vlnu, kdy část germánských kmenů putovala přes Balkán až na Krym, kde se usadila. A svoji kulturu zachovala až do 18.století. Proto byl Krym v plánech Hitlera pro rok 1965 přímou součásti německé říše, zatímco okolní oblasti jen podřízenými koloniemi. To už dodávám já, čtenář.

Je dnešní Evropská Unie podobná Římské říši?

Na tuto otázku si již musíte odpovědět po přečtení knihy sami.

Roger Collins popisuje jen roky 300 až 1.000 n.l. Faktograficky, popisně, kriticky, přiznává, kdy on nebo jiní autoři tápou nebo se jen domnívají, co se mohlo odehrát či co vedlo krále, světce, císaře a generály k takovým rozhodnutím. Přiznávají, když nejsou prameny. Evropa raného středověku 300 – 1000 je prostě skvěle napsanou a přeloženou knihou faktů.
Roger Collins: Evropa raného středověku 300 – 1000. Vyšehrad, ISBN 80-7021-660-3.