Sobota 5.listopadu 2016

USA

Volební systém USA

Volby amerického rezidenta jsou již v plném proudu, a přestože poslední voliči mohou volit až do úterý 8. listopadu, v 37 státech Americké Unie a v jejím hlavním městě lze volit až 45 dní předem a to korespondenčním hlasováním, které je čím dál oblíbenější.

Kdo zvítězí v nadcházejících prezidentských volbách, není přesto vůbec jisté, byť ta stará paní má zřejmě před tím starým pánem s přehazovačkou, ještě náskok. Lidé se málokdy rozhodují zcela racionálně. Osobně si myslím, že výsledek bude velmi těsný. Nová americká prezidentka či prezident bude oficiálně zvolen až po mnoha měsících dohadování a soudních sporů.

Brzké hlasování

Mechanismus brzkého hlasování je poměrně mladý. Poprvé byl použit v roce 1992 a již napoprvé jej využilo přes deset procent registrovaných voličů. O 20 let později takto volila již třetina registrovaných. A letos, brzkou účast využilo už přes deset milionů Američanů. Brzké volby přejí straně, která má lepší a početnější štáb placeníků a dobrovolníků. Letos jsou jimi, podle všeho, demokraté. Hlasování, rozložené v čase, lze lépe přizpůsobit i kampaň.

Sbor volitelů

Aby to bylo ještě komplikovanější, Americký prezident není volen přímo lidem jako u nás, ale lid volí tzv. Sbor volitelů (electoral college) a teprve ti hlasují pro nového prezidenta Americké Unie. Počty těchto volitelů jsou odvozeny od lidnatosti státu, ale nepřímo. A tak se klidně může stát, jak se i před pár lety stalo, že většina voličů rozhodla pro jednoho z kandidátů, ale v nepřímé volbě nakonec zvítězil druhý kandidát.
Každý stát Unie má tolik volitelů, kolik má v Kongresu senátorů a členů Sněmovny reprezentantů. Žádný stát Unie tedy nemá méně než tři volitele. Tři volitele má i District of Columbia, přestože v kongresu nemá ani jednoho zástupce. A protože tyto počty nejsou přímo dány lidnatosti (aktualizuje se po deseti letech), tak nevyjadřují poměr počtu obyvatel jednotlivých států.

V minulosti byly pokusy tento systém změnit,  ať již úpravou počtu volitelů nebo přímou volbou, ale kompromis se nepodařilo najít. Navíc, v některých státech Unie, volitelé odpovídají procentuálnímu výsledku dosaženého ve volbách, zatímco ve většině státech Unie vítěz bere vše. Takže bez ohledu to, zda-li kandidát vyhrál poměrem 80 / 20 nebo 51 / 49 procent, všichni volitelé jsou volitelé z kandidátní listiny vítězného kandidáta.

Sbor volitelů vznikl proto, aby i malé a málo početné státy Unie měly své jisté hlasy a naopak, aby hlasy z velkých států, s velkým počet obyvatelstva, nebyly až moc silné.

Výsledkem je, že hlasy jednotlivých voličů nemají stejnou váhu. Je to daní za americký federální systém.

USA

Volitelé v USA

Volitelé navrhuje kandidující strana. Volitelé uvedeni na vítězné listině se zhruba šest týdnů po volbách shromáždí v hlavním městě svého státu a hlasují. Obvykle se jedná o slavnostní formalitu. Může se však stát, že volitel odevzdá svůj hlas jinému kandidátovi než by „měl“. Takoví „nevěrní volitelé“ (faithless electors) se od roku 1796 objevili v devíti prezidentských volbách. Naposledy se to stalo v roce 1988. Jestli Vás napadlo, že není důležité zvítězit u voličů, ale zabodovat u sboru volitelů a co by se stalo, kdyby volitelé v případě těsného vítězství změnili pořadí vítězů, … stát se to může.
V případě rovnosti hlasů vybírá amerického prezidenta Sněmovna reprezentantů a to ze tří kandidátů, kteří získali nejvíce hlasů. Přitom každý stát má jeden hlas. K takové volbě Amerického prezidenta parlamentem v minulosti došlo již dvakrát. Poprvé v roce 1800 a pak v roce 1824.

Ani s funkčním obdobím prezidenta to není tak snadné. Prvním mužům prezidentům USA ani nenapadlo, že by kandidovali víckrát než dvakrát. Ale až teprve 22. dodatek stavy USA z roku 1952 stanovil mez, maximálně dvou funkčních období.

Primárky

Na začátku voleb Amerického prezidenta jsou primárky (primární volby) v jednotlivých stranách. V obou, dnes ještě, nejsilnějších politických stranách USA, u demokratů a republikánů, patří nejvyšší moc federálnímu konventu (National convention), který se schází jednou za čtyři roky, aby nominoval kandidáta na funkci amerického prezidenta. Mezi konventy řídí stranu federální výbor (National Committee) složený z delegátů jednotlivých států a teritorií.
Výpočet počtu kandidátů, kteří se účastni federálního konventu, za jednotlivé státy Unie je velmi složitý. Určuje se přibližně podle předchozí úspěšnosti ve volbách do kongresu. A způsob výběru kandidátů za jednotlivé státy je ještě složitější – zohledňuje zastoupení mužů, mladých, barevných, starých a původních obyvatel. Na konvent se dostávají aktivní členové strany a tak výběr kandidáta nemusí a ani neodráží skutečné přání členů strany a vybírání jsou spíše výraznější osobnosti.

Podle James Q. Wilson: Jak se vládne v USA. Victoria publishing Praha. 1995. ISBN 80-85605-70-8

Blog pro chytré a přemýšlivé lidi nejen o Brně a Brňácích

Text a obrázky jsou vydány pod licencí CC BY-NC-ND (Licence Creative Commons) Uveďte autora - neužívejte komerčně - neměňte. Více o licenci CC BY-NC-ND zde. Bez svolení autora je další použití textů nebo fotek zakázáno. Můžete však citovat (dát odkaz) při zachování citačních pravidel.