Německo, my Rakousko-Uhersko nebo Rusko?

28.červenec 2014

Divka-na-koni

Den, kdy začalo krátké 20.století. Ilustrační

Den, kdy začalo krátké 20.století

28.července 1914 naplno odstartovalo krátké 20. století.
A když sleduji televizní debaty a čtu knihy a články o příčinách vzniku této války, stále se více a více kloním k názoru, že tím, kdo do toho naplno kopnul a z „malého“ konfliktu učinilo Velkou válku, bylo carské Rusko.
Za hlavního viníka Velké války bylo doposud notoricky považováno Německo, ale to spíše na základě výsledků Versailleské smlouvy z roku 1919, která hlavní vinu přisoudila poraženému Německu.
V roce 1891 uzavřela Francie a Rusko dohoda o vojenské spolupráci, na kterou v roce 1893 navázala přísně tajná proti-německá vojenská konvence, v níž se obě smluvní strany zavazovaly, že v případě, že budou napadeny Německem nebo námi, tedy Rakousko-Uherskem, společně vojensky zasáhnou.
Dohoda byla tak tajná, že o ní neviděli ani někteří ministři francouzské vlády (!). Vojenskou spolupráci následovala spolupráce ekonomická, či spíše půjčka francouzské vlády na vyzbrojení Ruska.

Voja-velke-valky

Den, kdy začalo krátké 20.století. Ilustrační

Na oplátku za půjčku mělo Rusko do 15 dní zaútočit s milionovou armádou na společného nepřítele. Car měl jen jeden požadavek „ztrestat prolhanou a úskočnou“ habsburskou monarchii. V programu „Co očekává Rusko od války?“ z roku 1915 (!) P. Miljukov napsal, mimo jiné: část Polska, část Rakouska-Uherska, Arménii (na úkor Turecka) a Cařihrad, a samozřejmě ruské Srbsko.

Na druhé straně německý Bismarck po váhání (přece jenom neměl s námi ty nejlepší zkušenosti), podepsal smlouvu o pomoci s Rakouskem-Uherskem pro případ napadení Ruskem. Byl přesvědčen, že integrita habsburské říše je klíčová pro stabilitu v celé Evropě. A obával se, že by se naše vlast – Rakousko-Uhersko – mohlo pod tlakem z Ruska rozpadu. Navíc, carská armáda byla v té době nejpočetnější na světě, ve zbrani měla jeden a čtvrt milionů mužů. Ano, mluvíme stále o konce 19. století (!).

Velka-valka

Den, kdy začalo krátké 20.století. Ilustrační

A tak na počátku 20. století sílili přípravy na válku zejména v Německu a v Rusku. Intenzivně zejména od roku 1912. Co se týkalo výdajů na zbrojení, Rusko se od roku 1910 drželo v čele. Za rok 1910 vydalo na válečné zbrojení v přepočtu 1.435 milionů německých marek, v roce 1913 bylo předstiženo Německem 2.110 milionů marek, Rusko „jen“ 2.050 milionů, Británie jako třetí 1.441 milionů marek. Německo investovalo zejména do námořnictva s cílem alespoň v Severním moři se vyrovnat Británii a odradit ji od případného útoku. Tohoto cíle, tedy poměru válečných lodí 2:3 mělo být dosaženo v Severním moři až kolem roku 1920.

Přes vzájemnou nedůvěru se ale Rusko dohodlo s Německem v tajné dohodě o dělení vlivu na Baltu a v Persii. Smlouva však byla prozrazena a zesměšnila ruskou diplomacii. Podobná dohoda o rozdělení vlivu na Balkáně však nebyla pro odpor Německa (a Rakouska-Uherska) možná. Proto Ruská diplomacie zkoušela i dohodu s Tureckem o vlivu na Balkán. Vše s cílem oslabit Rakousko na Balkáně.

Chirurgove-valky

Den, kdy začalo krátké 20.století. Ilustrační

Ze stejného důvodu, tedy oslabení Rakouska, byl v Praze za ruské peníze zorganizován (Karlem Kramářem) Slovanský sjezd (1908). Vše pod dohledem ministra zahraničí Ruska, Stolypina, Vše s cílem povzbudit slovanské obyvatelstvo střední Evropy a Balkánu proti Rakousku. Ani z toho ale nic nebylo. A tak v roce 1913 schválil car nový velký zbrojní program (za francouzské peníze), který měl vyvrcholit v roce 1917.

Rusku se na počátku 20. století nedařilo jak diplomaticky, tak ani vojensky. Krize v Bosně, která na Rusko těžce dopadla a ponížení, kterého se Rusko dostalo po prohrané Rusko-Japonské válce. Slavný křižník Aurora byla jednou z mála lodí, které tuto porážku přečkaly, a byl dopraven do Petrohradu na opravu. A tak, když v roce 1914 Rakousko opět vyhrožovalo Srbsku, Rusko bylo odhodláno při svém slovanském spojenci stát stůj co stůj a nepodlehnout již podruhé německému zastrašování.

Srbsko, dlouhodobě podporován Ruskem, se stávalo na Balkáně dominantním hráčem. Zvláště poté, co srbské jednotky obsadili část Albánie, Rakousko podporující Albánii jako přirozenou hráz mezi Ruskem a Srbskem se začalo obávat vlivu sílícího Srbska na slovanské obyvatelstvo žijící na jihu Rakouska – Uherska.

Hudba-velke-valky

Den, kdy začalo krátké 20.století. Ilustrační

Celoevropským dopadem válek na Balkáně bylo zrychlení zbrojení. Rakousko-Uhersko začalo naplno zbrojit v březnu 1914. Výdaje šly nejen na zbrojení, ale i na infrastrukturu. Po naléhání Francie, začala velká výstavba železnic v Rusku. Podobně jako Rakousko, se i Německo nejvíce obávalo Ruska. Vilém II, když sledoval průmyslový a vojenský vzestup Ruska, řekl: „Věřím, že válka je neodvratná, čím dříve vypukne, tím lépe“. Přesto následné události Německo zaskočily a finální nákupní seznam tvořilo německé velen až 8. prosince 1914.

Po atentátu na následníka trůnu našich zemí nebylo ani Rusko ještě na válku zcela připraveno a snažilo se ji oddálit. Ale nekompromisní postoj našeho císaře Františka Josefa vůči Srbsku nešlo jen tak přejít a po bombardování Bělehradu, 29. července, vyhlašuje Rusko 1. srpna mobilizaci. A tak se banální lokální konflikt, kterým se válka z července 1914 zdála, se díky vlivu Ruska rozrostl.

Srbsko totiž napřed váhalo s úplnou kapitulaci před Rakouskem, ale po vyhlášení mobilizace Ruska a jejím odhodlání jít do války za Srbsko, vzrostlo Srbsku sebevědomí a ultimátum Rakouska odmítlo. Rusko se totiž obávalo, že případné přijetí požadavků Rakouska Srbskem by mohlo vyvolat lidovou bouři, která by svrhla proruskou dynastii Karadjordjevičů. Car proto nařídil mobilizaci. Rakousko vyhlásilo Srbsku válku. Díky spojenecké smlouvě se Rusko rázem ocitlo ve válce nejen proti nám, Rakousku, ale i proti Německu.

Ještě v předvečer války, večer 29. července 1914, si telegrafovali bratranci, německý císař tedy Vilém II. a ruský car a Mikuláš II. Císař Vilém II jej odrazoval od úplné mobilizace. Mikuláš II si to rozmyslel a podepsal jen částečnou mobilizaci. Stačilo však 24 hodin, aby Mikuláš II podlehl tlaku své válečné rady a odvolal, co odvolal.
Hlavním viníkem tak lze označit Rusko, které nejprve podporovalo Srbsko ve snaze o eskalaci jinak všemi ostatními přehlíženého „místního“ konfliktu, a pak rychle a překvapivě mobilizovalo. Válku tak mohli zastavit jen dva pánové: Mikuláš II a Vilém II. Neudělali to, Prohráli, ztratili své říše a Mikuláš život svůj a celé své rodiny.

Německo 1. srpna vypovědělo Rusku válku, a 6. srpna i náš císař. Pak už to šlo od porážky Ruska k porážce a chod věcí v Rusku řídil Rasputin se svoji milenkou, carevnou Alexandrovnou Fjodorovnou. Hněv lidu za porážky se obrátil, jako obvykle, proti židům, v tomto roce navíc i proti Němcům a všem, kteří měli jména znějící podezřele německy.

Francouzský politik Jaurés napsal v roce 1905:
„Z evropské války se může vyklubat revoluce, toho by si vládnoucí vrstvy měly být dopředu vědomy. V dlouhodobém horizontu však může válka také vyústit v kontrarevoluci, zuřivý reakcionářství, vypjatý nacionalismus, dusivé diktatury, obludný militarismus, v dlouhý řetěz neustále sebe sama plodícího násilní“.
Jaurés se toho ale již nedožil.
31. července 1014 byl zavražděn francouzským nacionalistickým fanatikem.
A tak Lojka odbočil a svět se zachvěl.
Říká se tomu Lojkův efekt.
Malý, neznámý a takřka nejméně důležitý človíček v jedné chvíli pohne, aniž by se o to snažil, dějinami. A obrátí desítkám miliónům lidí jejich životy

Na základě knih:

  • Christopher Clark: Náměsíčníci: Jak Evropa v roce 1914 dospěla k válce
  • Michael Rapport : Dějiny Evropy 19. Století, Vyšehrad
  • Milan Švankmajer: Dějiny Ruska, Nakladatelství Lidové noviny
  • Versailleská smlouva

A co bylo po válce: Versailleská smlouva

Versailleská smlouva prý zapříčinila i druhou Světovou válku. Ale je tomu tak?

Německo mělo z rozhodnutí vítězů z roku 1921 zaplatit reparace ve výši 132 mld zlatých marek. Šlo, jak píše Ondřej Houska ve svém článku, ale pouze o číslo pro uspokojení veřejnosti. Ve skutečnosti Německo mělo zaplatit jen 50 mld, nakonec zaplatilo ještě méně.

V roce 1921, který by pro Německo hospodářsky nejtěžší, šlo na placení reparací jen 9 % německého HDP. Reparace také nezpůsobily, jak se mnozí mylně domnívají, hyperinflaci. Ta zuřila jen po dva roky, od léta 1921 do zimy 1922, a v té době Německo neplatilo žádné reparace.
A v době, kdy naopak Německo platilo nejvíce, na konci 20.let, problém s inflaci neexistoval.

Na základě článku:
Ondřej Houska: Versailleská smlouva: pravda a mýty. Lidové noviny, sobota 25.června 2014.


Mohlo by Vás také zajímat

Politická Pravice a Levice aneb zmatení pojmů

Lide

Lide

Označit politickou stranu či hnutí jako levicovou či pravicovou můžeme jen a pouze na základě jejich konkrétních činů, popřípadě jejího politického programu. Nikoliv podle toho, jak sami sebe strany označují, nebo jak nálepkují své politické konkurenty.
Základním smyslem současného Pravo & Levého vymezování je „pomoci“ se odlišit v politickém marketingu od konkurence a usnadnit voličům (spotřebitelům) rozhodování. Průměrný spotřebitel nestuduje politické programy stran, nemá na to čas a nutno říci, že některé strany ani žádný politický program nemají. A politické strany již opouštějí od konkrétních / měřitelných volebních programů, u kterého by muselo při příštích volbách zdůvodňovat, proč jej nesplnili. Jejich politické (volební) programy jsou často vzájemně zaměnitelné a přes tvrdá slova neurčité.

Chcete vidět více? Pokračujte na příspěvek: Politická pravice a Levice aneb zmatení pojmů.

Blog pro chytré a přemýšlivé lidi nejen o Brně a Brňácích

Text a obrázky jsou vydány pod licencí CC BY-NC-ND (Licence Creative Commons) Uveďte autora - neužívejte komerčně - neměňte. Více o licenci CC BY-NC-ND zde. Bez svolení autora je další použití textů nebo fotek zakázáno. Můžete však citovat (dát odkaz) při zachování citačních pravidel.