Značky

Pravice, levice, politický střed

Je anarchistické hnutí krajní pravice? Řadíme islamistické hnutí ISIL spolu s komunistickými stranami ke krajní levici? Je podpora udržitelného ekologického rozvoje záležitostí pravice nebo levice? A proč strany, hlásící se k zdánlivě opačným pólům politického spektra, spojují, uzavírají koalice a společně bojují proti těm ostatním? A co fašistické socialistické strany, je to pravice nebo levice? Proč na 1.máje (společně) pochodují fašisté, anarchisté a komunisté?

A co je to vlastně ta politická pravice a politická levice? Je takové řazení v současném světě ještě vůbec smysluplné, nebo zakrývá skutečný smysl politických stran a hnutí?

Alternativní bílá není bílá, ale černá.
Alternativní pravda není pravda, ale lež.
Alternativní pravice není pravice, ale levice.

Značka, politický marketing

Označit politickou stranu či hnutí jako levicovou či pravicovou můžeme jen a pouze na základě jejich konkrétních činů, popřípadě jejího politického programu. Nikdy ne podle toho, jak strany sami sebe označují, nebo jak nálepkují své politické konkurenty. Označení (nálepka) Pravice & Levice je marketingové označení. Vymezení se oproti konkurenci.

Spotřebitel – volič – kupuje značku

Základním smyslem současného Pravo & Levého vymezování je “pomoci” se odlišit v politickém marketingu od konkurence a usnadnit voličům (spotřebitelům) rozhodování. Průměrný spotřebitel nestuduje politické programy stran. Nemá na to čas a nutno říci, že některé strany ani žádný politický program nemají.

Politické strany stejně opouštějí od konkrétních / měřitelných volebních programů, u kterých by musely při příštích volbách zdůvodňovat, proč jej nesplnily. Jejich politické (volební) programy jsou neurčité, často vzájemně zaměnitelné a přes tvrdá slova neurčité (Myslíme to upřímně, Hlavu vzhůru, …) 

Za časů federace byla u nás v Československu politická strana, která sama sebe označovala jako pravicovou s levicovými prvky. Zkrátka kočko-pes s cílem oslovit co nejvíce voličů. Být široko-rozkročenou stranou. V nultých let 21.století se v českém, ale i evropském prostředí, uchytila líbivá myšlenka odmítnutí Pravo & Levého třídění. Strany a hnutí o sobě pak tvrdí, že oni jsou pro všechny, rozuměj pro občany. Dnes (rok 2016) je takovou stranou Hnutí ANO pod vedením Andreje Babiše. 

Politické pravo-levé zatřídění má smysl

Každý politický program, každý jeho bod se dá, a musí (!) posuzovat podle pravo & levého politického zatřídění. Bez ohledu na to, co strany / hnutí / osobnosti o sobě tvrdí. Pravé-Levé samo-označování a nálepkování bývá totiž zhusta hloupé a nesmyslné.

Novináři a komentátoři by si měli dávat pozor, zdali popisují skutečný stav smýšlení a jednání politické strany a jejich představitelů, nebo jen bezmyšlenkově přejímají marketingové označení. Nejlepší by bylo, kdyby v nekomentovaných zprávách byl uveden jen název strany či hnutí, popřípadě jméno politika, bez toho, aby byly označovány jako Pravice či Levice. Takovýmto označováním se čtenářům a posluchačům již předem podvědomě podsouvá, že takto “onálepkovaná” strana je správná či špatná, aniž bychom dále přemýšleli nad jejich programem.

Politické spektrum není kruh.
Politické spektrum je přímka.
A u přímky se její konce, její krajní body, nikdy nespojí.

Co je Politická Levice?

Já osobně považuji za základní znak politické Levice podporu opatrovnického (paternalistického) státu. Tedy státu, který jako dobrotivý, ale přísný otec, pečuje o své děti, občany. Můžeme najít i přirovnání paternalistického státu k pastýři a k jeho ovečkám – občanům. Ten staví občana (děti) do podřízeného postavení vůči otci, vůči státu.

Paternalistický (pečovatelský) stát nejlépe ví, co se mají děti ve škole na/učit. Má jednotné osnovy a školní inspekci. Ta dohlíží, že všichni žáci umí psát a počítat, zvládají povinné množství učiva.
Ale je to také stát, který kontroluje učebnice, aby neobsahovaly závadné pasáže. Některé pasáže neučí jako nevlastenecké (dnešní Rusko). Nechává z učebnic, podle politické situace, vytrhávat nevhodné stránky (obrázek Slánského v Gottwaldově Československu). A jiné učebnice rovnou pálí na hranici (Nacistické Německo).

Paternalistický stát se stará o zdraví svých občanů. Zřizuje státní – obecní nemocnice kam směřuje péči o své občany. Přikazuje povinné očkování a trestá za jejich neprovedení. Organizuje povinné školní preventivní prohlídky u zubaře. Každý občan má právo na zdravotní péči. Běda, chce-li občan svobodně využívat jinou péči, například rodit doma bez asistence lékařů.

Levicový opatrovnický stát ví, jak se mají jeho občané slušně oblékat a být ostříháni, aby nevzbuzovali pohoršení. V Československu v 60. letech honila policie lidi s dlouhým vlasem, tzv. máničky. Jindy a jinde přikazuje starostlivý levicový stát povinnou délku vousů (Afganistán za vlády Talibanců). Stát také ví, jaká délka sukní je ještě slušná a nevzbuzuje nežádoucí pozornost (dnes Rusko). V jiné části světa levicová státní moc ví, že ženy musí nosit burku, aby ochránil jejich ctnost. V Číně se všichni občané jednotě oblékali do dělnického.

Opatrovnický levicový stát se stará o své staré občany a vyplácí svým občanům důchody, na které vybírá od pracující z jejich daní z příjmu. Vše v podobě průběžného důchodového systému.

Levicový stát chrání své občany před drogami, před alkoholem a kouřením. Buď zavedením vysokých spotřebitelských daní (na alkohol a na cigarety) nebo je rovnou zakazuje (drogy). Jindy levicový stát zakáže alkohol úplně (ISIL). Reguluje pornografii a omezuje šíření podvratných myšlenek. Ruší zahraniční vysílačky (socialistické Československo), zavírá kina (Afganistán za vlád Talibanců, dnes v ISIL). Nevhodné filmy putují do trezorů, knihy jsou páleny na hranicích (nacistické Německo)

Aby levicové myšlenky byly prosazeny do praxe, musí mít levicový stát fungující úřednický a represivní aparát. Čím více opatření a regulací, tím více úředníků, policistů a vojáků.

Levicový, opatrovnický stát, nutně vyžaduje od svých chráněnců – občanů – vysoké daně na svůj provoz.

Pro levicový paternalistický stát jsou všichni občané stejní. Nedělá v nich rozdíly. Vše co má občan, má od svého starostlivého otce (rodičovskou, „bezplatné“ zdravotnictví, školství a důchod). Ideální občané jsou všichni stejní, stejní v potřebách, stejní ve svých myšlenkách. Nikdo nevybočuje z řady. Jedna rasa jedno náboženství, jedna sexuální orientace. Odlišnosti jsou potlačovány.
Odlišní občané, ať již pro svůj původ nebo názory, nejsou dobrými dětmi. Paternalistický stát si na ně musí dávat pozor, aby svým chováním a názory neohrozili jeho „hodné“ děti. Segreguje je podle barvy pleti (JAR v 80.letech), podle kasty (Indie), některé pro svůj původ rovnou zavírá do vyhlazovacích táborů (nacistické Německo, stalinistické Rusko). Jedině tak může zajistit homogenní masu lidu pod heslem „Všechno pro lid“ – jednotlivec nic není.

Levicový stát zajišťuje bezpečnost svých občanů. 

Co je Politická Pravice?

Občané jsou si rovni před zákonem a před bohem. Jiná rovnost neexistuje. Každý jsme jiní, jsme individuální osobnosti. Lidé nejsou jednotná bezbarvá „společnost“. Někdo je chytrý, jiný tlustý. Někdo je krásný, jiný hloupý, někdo je slabý, jiná cílevědomý. Někdo je muž, jiný je žena. Každý se proto v životě ať již pracovním nebo osobním uplatní jinak, v jiném oboru. Někdo bude bohatý, jiný spokojený.

Pravice vyznává základní lidská práva. Lidská práva jsou přirozená, dána samotnou lidskou přirozeností. Přirozená znamená, že nejsou dána nějakým státem nebo přidělena nějakou skupinou lidí či panovníkem. Stát ani lid lidská práva nevytváří. Ty jsou dány od Boha, od přírody.

Základními přirozenými právy jsou právo na život, svobodu myšlení, projevu, svědomí, na legitimní získaný majetek a na výchovu vlastních dětí. Zatímco „práva“ v podání levicového státu jsou milodary státu. Přirozená práva nám lidem nemá nikdo právo ani stát odebrat. A naše přirozené právo je bránit. V krajním případě můžeme využít to, čemu se v USA říká „opravné prostředky dle druhého dodatku“. Právo lidí držet a nosit zbraně nesmí být omezeno.

Pravicovému státu je jedno, jak se vaše děti jmenují. Za to, že pojmenujete „jarní bouře“ na Vás neposílají sociální pracovníky. Stát Vám nezasahuje do výchovy ani vzdělání. Máte právo se rozhodnout, jestli dáte děti do školy a do které, nebo je budete vychovávat doma. Jen Vy jste za jejich výchovu zodpovědni.

Stát je nutné zlo. Jediným důvodem pro existenci státu je zajistit vnější a vnitřní bezpečnost a řešení sporů mezi občany. Tedy ochrana území, jejich obyvatel a majetku před vnější agresi, zajištění vnitřního pořádku, aby se lidé na ulici nevraždili a vymáhání vlastnických práv občanů a smluv uzavřených mezi občany (soudy). Jen tyto tři povinnosti ospravedlňují existenci státu a výběr daní na její provoz. Vše co dělá stát navíc, již není nezbytné a občané si je mohou zajistit sami. Jen vnitřní a vnější obrana a soudnictví je efektivnější, když je vykonává autorita státu.

Občané mohou přenést na stát i další povinnosti, pokud je to efektivnější. Například výstavba silnic, přehrad.
Rozhoduje se vždy na co nejnižší úrovni, co nejblíže občanů, tzv. subsidiarita.
Rozhodnutí většiny občanů nemůže a nesmí omezit nebo ohrozit menšinu.
Stát vyplácí minimální nebo vůbec žádný starobní důchod, protože občané jsou zodpovědní za svůj život. Měli si pořídit děti nebo si na stáří našetřit.

Porovnání Levice & Pravice

Daně a přerozdělování peněz

Levice:
Čím silnější stát, tím více peněz na svůj provoz.
Silnější stát – vyšší daně.
Čím silnější stát, tím více se peníze přerozděluje. Jak mezi občany, tak mezi organizacemi a regiony. Například pro dosažení větší spravedlnost mezi občany, vyrovnání životní úrovně regionů. Přerozdělování se řídí zákony, resp. rozhodnutím centrální vlády. Většina prostředků se přerozděluje z centra.
V krajně levicové společnosti (komunismus, vězeňství) lidé nedostávají plat. Daně jsou 100%. Stát na základě svého uvážení (vládního rozhodnutí) přerozděluje majetek svým občanům

Pravice:
Čím štíhlejší stát, tím méně peněz na svůj provoz.
Štíhlejší stát – menší daně.
Čím štíhlejší stát, tím méně se peníze přerozdělují.
V krajně pravicové společnosti (anarchisté, komunity, kmenová společenství) nejsou daně. 100 % příjmu si občané ponechávají pro sebe. Lidé přispívají dobrovolně na provoz státu (komunity).

Řízení státu, veřejná a státní správa

Levice:
Silný stát.
Stát je řízen shora – dolů. Jednotlivé složky státu jsou vzájemně podřízeny. Čím silnější stát, tím více centralizovaný. Centrum vydává obecně závazné nařízené platná pro celé území.
Svobodné rozhodování je omezováno ve prospěch řízení z centra, které nejlépe ví, co je pro občany a jejich majetek správné.

Pravice:
Štíhlý stát.
Stát není nutný. Lidé mohou žít bez státu nebo nezávisle na státu v komunitách nebo zcela sami. Rozhodnutí jsou přijímána na co nejnižší úrovni

Plýtvání penězi

Levice: S každým přerozdělováním jsou spojeny transakční náklady. Čím větší přerozdělování, tím větší transakční náklady – plýtvání penězi vybranými na daních od občanů. Náklady na byrokracii, platy úředníků, ztráty způsobené chybným nebo opožděným rozhodnutím.
Čím silnější stát, tím delší cesta přerozdělovaných peněz.
V krajním případě ale může vláda rozhodnout o přímé dotaci. Nezmenšuje to však chybovost v rozhodnutí.
Silný centralizovaný stát dokáže v rychlém čase shromáždit velký objem peněz a prostředků pro přímý zásah například po povodních poničených oblastí.
Transakční náklady z chybné informovanosti. Transakční náklady způsobené opožděnou reakci. Čím složitější struktura, tím obtížnější kontrola využít peněz.

Pravice: S každým přerozdělováním jsou spojeny transakční náklady. Proto čím menší přerozdělování, tím menší transakční náklady. Štíhlý stát znamená menší počet úředníků a organizačních úrovní.

Charitativní činnost

Levice: Omezena dobrovolnická a charitativní činnost nebo mají jen omezené finanční zdroje. V krajním případě jsou tyto činnosti zakázané, protože suplují roli státu, resp. ukazují, kde centrální vláda nekoná dobře (současné Rusko).

Pravice: Rozšířená dobrovolnická a charitativní činnost Lidé mohou dobrovolně část svých peněz věnovat na charitu, popřípadě si je dát jako daňově uznatelnou položku, USA. Charitativní organizace doplňují stát, popřípadě plní roli místo státu, který tyto činnosti vůbec nezajišťuje (například pomoc lidem bez domova).

Armáda

Levice: Ve většině případů má levicový stát i silnou armádu, která pomáhá
a) prosadit vládní politiky dovnitř státu a potlačit oponenty z řad vlastních občanů.
b) Prosadit myšlenky politiky vně vlastního státu, tzv. vývoz revoluce: bolševické Rusko, Islámský stát, fašistické Německo. Výstavba silné armády většinou vyžaduje v krátkém čase účinnou propagandu, v delším čase však povinné odvody. Silná armáda bývá využita pro agresivní imperialistickou politiku vůči svému okolí: nacistické Německo, Japonsko ve 30. letech 20. století.

Pravice: Armáda je většinou organizována na dobrovolnickém / sousedském principu: USA nebo Švýcarsko. Armáda chrání území před vnějším ohrožením, což může znamenat i válečné akce za hranicemi státu. Většinou nejsou povinné odvody do armády. V krajním případě armáda neexistuje – autonomní skupiny. V takovém případě nemůže ani dojít k agresivní válce vůči okolním územím

Policie

Levice: Policie napomáhá zajistit vnitřní bezpečnost státu a prosazovat zákony, zákazy a nařízení. Čím větší množství příkazů, tím nutně silnější a výkonnější policii. Levicové státy jsou řízeny hierarchicky shora – dolů. Policie je řízena z jednoho centra. Díky tomu bývá policie efektivní a akceschopná při potlačování skutečného nebo domnělého vnitřního nepřítele. Což lze zneužít při prosazování politické vůle centra. Například Gestapo v nacistickém Německu, akce v ČSR v 50. letech proti řeholníkům či statkářům.

Pravice: Policie zajišťuje vnitřní bezpečnost a vymahatelnost práva. Policisté mohou být vybírány z řad občanů hlasováním – šerifové v USA. Policie není řízena z jednoho centra, což může vést k rozdílnému jednání a osobní iniciativě. V menších komunitách není policie nutná, občané se chrání sami.

Justice

Levice: Co není dovoleno je zakázánoZákony se snaží podrobně popsat veškeré životní situace. Písemná zákonná úprava se týká většího a většího počtu jednání mezi lidmi s cílem ochránit občany před nežádoucím jednáním. Precedentní výroky jsou omezeny, popřípadě se na ně nebere ohled. Soudci nemusí pátrat po smyslu zákona, ale rozhodují přesně podle písemné formy, byť tato v konkrétním případě nepřináší spravedlnost.
Právo má vždy písemnou formu, která jako jediná zajistí stejná pravidla pro celé území státu. Obecně normy lidského chování jsou nahrazována písemnou formou zákonů platných na celém území státu. Striktní dodržování písemné formy zákona nenutí soudce své rozsudky odůvodňovat před veřejnosti. V krajních případech jsou jednání neveřejná.
Stát má tendenci upravovat chování lidí, i když právní norma není třeba nebo o ní lidé nestojí (například úprava provozu tzv. Lesních školek nebo Práce z domova)

Pravice: Co není zakázáno je dovolenoZákony jsou strohé a je jich málo. Výklad zákonů je dán do rukou soudců, kteří rozhodují v duchu zákona, byť pro nový případ nemusí být taxativně zavedena právní úprava. Soud vydává precedentní rozsudky, které slouží jako návod pro další soudy v podobné kauze.
Soud musí rozsudek řádně odůvodnit před občany. Jednání jsou veřejná, což zajišťuje kontrolu soudního systému.
V malých komunitách nebo v krajně pravicových společnostech nemá právo písemnou formu. Rozhoduje komunita jako celek nebo zvoleni zástupci lidu (kmenová společenství, rady starších). Takový soud rozhoduje na základě obecných nepsaných pravidel chování mezi lidmi.

Církev

Levice:
Církve jsou paralelní strukturou vůči státu. Proto je snaha silného státu konkurenci omezit, zakázat nebo podvázat.
Činnost církve je závislá na vůli vládní moci. Ta může zasahovat do činnosti církve, popřípadě část či celou zakázat. Například nutný souhlas výkonem kněžského povolání v ČSSR, zákaz Jezuitského řádu Josefem II, konfiskace majetku, pronásledování věřících v Římské říši nebo v SSSR).
Církve jsou finančně závislé na státu. Stát financuje církve z vybraných daní.

Pravice:
Církev může nahradit slabý stát, popřípadě s ním splynout. V kmenových společnostech jsou kněží a šamani součásti komunity, ze které se nevyčleňují
Církev není financována ze státních prostředků, tj. z vybraných daní. Církve financují sami občané na základě svého dobrovolného rozhodnutí. Církev proto není závislá na státu. Má vlastní zdroje financování, popřípadě je získává dary od věřících. Krajně pravicovým případem jsou žebraví a asketičtí muži na indických ulicích, kteří jsou doslova životně závislý na každodenních darech, jinak zemřou hlady.

Média

Levice:
Silný levicový stát má snahu informovat své občany o svých rozhodnutích, popřípadě je zdůvodnit. Státem financována média za účelem šíření pokroku, vzdělanosti a správného názoru. V krajním případě se snaží levicový stát získat monopol na informovanost občanů. Snaha o kontrolu šíření informací mezi občany.
Média s odlišným názorem jsou pronásledována. Například zákaz poslouchání zahraničního vysílání za okupace nacisty v protektorátu Čechy a Morava. Pálení knih v nacistickém Německu, cenzura v ČSSR.

Pravice:
Média jsou decentralizována.

Rekreace

Levice:
S kolektivní rekreaci začali v nacistickém Německu a v Itálii. Například v německé zátoce Prora na ostrově Rujana začali dělníci stavět v roce 1936 ohromné rekreační středisko, jedno z několika dalších na plánovaných na břehu Baltského moře O provoz komplexu se měla starat organizace Kraft, spadající pod nacistickou odborářskou organizaci Deutsche Arbeitsfront (DAF). Cílem byla široká dostupnost rekreačních zařízení pro všechny německé pracující Plány však zhatila válka a tak komplex s 20 tisíci lůžky nebyl dokončen.
Ve fašistické Itálii pořádali odboráři kolektivní výlety vlakem z míst ve vnitrozemí na slunné pláže. Podle pamětníků se těchto víkendových výletů s radosti účastnila většina pracujících, byť si po cestě vlakem vyprávěli politické vtipy na Mussoliniho a jeho stranu.

30. června 1938 byla v Praze ustavena Národní odborová ústředna zaměstnanecká (NOÚZ), která sdružila v sobě všechny povolené odborové organizace v protektorátu Č+M. Počátkem roku 1942 byla v rámci NOÚZ založena sekce Radost a práce, jež měla pečovat o “duševní a fyzickou výchovu českého pracujícího člověka.” První jeho akcí byla organizace květnového Svátku práce spojená s rozdáváním více než dvou set tisíc vstupenek do kin, divadel a na fotbalové zápasy. Radost a práce organizovala pro dělníky sportovní a kulturní akce, divadelní představení a koncerty. Svoji pobočku měla prakticky v každém závodě, kde pořádala tzv. pracovní přestávky, které měly zábavnou formou odlehčit pracovní den.

Socialistické státy po roce 1945 pokračovaly v kolektivních rekreačních zařízení spojených závod & pracujících.

Pravice:
Každý si svoji dovolenou zorganizuje sám na komerčním principu.

Co je podstatou fašismu?

Podstatou fašismu, na rozdíl od rozšířeného povědomí, není válka, rasová nesnášenlivost či koncentrační tábory, ale myšlenka vyváženo sociálního státu. Tři svázané pruty, symbol italského fašismus, znamenaly spojení tři hlavních složek společnosti: pracujících zastoupených odbory, zaměstnavatelů zastoupených syndikáty a státu zastoupeného vládou.
Pokud tyto složky skrze dohodu budou v jednotě, národní stát bude prosperovat a bude neporazitelný. Tolik fašistická teorie. V praxi to vypadalo tak, že všichni pracující byli v odborech (či se na ně odborová ujednání vztahovala a všichni zaměstnavatelé byli v syndikát, či jejich ujednání byly povinni respektovat.
Jednou ročně se sešli špičky odborů a syndikátů s vládou a dopodrobna naplánovaly, co a jak se v zemi bude dít. Byl to vlastně zárodek státního plánování, který komunisté později dovedli k “dokonalosti” znárodněním všech zaměstnavatelů a podřízením odborů. Takže místo fašistické tripartity zavedli mocenskou unipolaritu jediné strany”.
Vít Kučík: Vzestup a pád jihu Evropy, Lidovky, sobota 25.července 2015

“Fašistický vůdce, který je obdařen schopnosti vůli lidu rozeznat a naplňovat ji, je tak nejčistším výronem či zosobněním lidovlády, neohraničené elitářskými institucemi, jako je parlament – vlády, která není oslabována parazitními, egoistickými skupinovými zájmy, reprezentována politickými stranami.”
Kniha Gottwaldovo Československo jako fašistický stát, str. 80

“Pojmy lid a národ, které se ve fašistické terminologii volně prolínají (italský výraz popolo stejně jako německý das Volk se dají použít v obojím významu), jsou dva hlavní fašistické mobilizační principy: s jejich pomocí fašistické režimy dokázaly vyvrátit tradiční instituce, kulturu, morálku, zákony, minulost, stejně jako zpochybnit existenci etnických, kulturních, sociálních, náboženských či jinak vymezených skupin, celých národů i států. Na troskách starého světa měl být stvořen jednorodý fašistický vesmír, Campanellův Sluneční stát, totalita, Čevengur, labyrint bez dveří, z kterého není úniku.”
Kniha Gottwaldovo Československo jako fašistický stát, str. 150

Mýtizace minulosti: dříve bylo všechno lepší

“Mytizace minulosti je typická pro všechna fašistická hnutí. Vytváří se mýtus ideální minulosti, k niž je třeba směřovat. To je klasický fašismus. Nacisté postupovali podobně. Vraťme se do doby kdy nám bylo dobře.” 

“Paranoidní pocity a konspirační myšlení jsou klasické atributy takového (fašistického) režimu. Pokud chceš, aby se lidé mobilizovali, musejí skutečně věřit, že jim hrozí nebezpečí.”

Zdroj: novinářka a spisovatelka Masha Gessenová v rozhovoru pro Lidovky, 26.listopadu 2016, o současném Rusku s vůdcem Putinem

Návrat ke kořenům

Když nevíte jak dál, hlásejte návrat ke kořenům. Tedy k tradicím, byť dávno opuštěných, k metodám politické práce, řešení problémů. Otázkou je, zda-li „Návrat ke kořenům“ lze aplikovat na změněné společenské podmínky. A nebo je návrat ke kořenům snaha o návrat celé společnosti zpět do minulosti, kterou si idealizujeme, vidíme v ní mravní poučení pro současnost, zejména proto, že čím vzdálenější neminulost, tím více si ji idealizuje a vidíme v lepším světle.
Motto „Návrat ke kořenům“ je nejen heslo ODS ale i i třeba Salafistů, kteří chtějí řešit problémy současného světa onín „Návratem ke kořenům“ islámu. Sapfismus je okrajový, byť radikální proud v islámu, který nabízí na složité otázky současnosti jednoduchá řešení. Podobné idealizováni minulosti vidíme i u klasických fašistických hnutí, které “přejímali” i starodávné rituály.   

Zmatení pojmů: příklady z praxe

  • Konzervatismus v americkém pojetí je založen na trojici zásad: stát má být menší, štíhlý, za druhé, konzervativní hodnoty jsou založeny na židovsko-křesťanských hodnotách a za třetí Amerika se nemá bát svých zahraničních nepřátel, nýbrž oni se mají bát jí. (Roman Joch, ředitel Občanského Institutu, LN 23.7.2016)
       .
  • „Itálie je proletářským národem a musí se semknout v boji proti kapitalistickým národům, které ji okrádají“ Mussolini
       .
  • Nikdo nemá právo strkat ruce do mých kapes. Vlastnická práva jsou důležitější než demokracie. A demokracii předcházejí. Kapitalismus je založen v první řadě na svobodě. Individuální svobody jsou základem kapitalismus.
       .
  • Strana Přátel občanů (SPO) bývala v komentářích (rok 2015) označována jako levicová, dokonce jako krajně levicová strana. Jejím hlavním posláním byla podpora levicového prezidenta Miloše Zemana. Dokonce jeden čas bylo jeho jméno součásti názvu strany – SPOZ. Po totální politické prohře v parlamentních volbách bylo Z jako Zeman odstraněno. Politická strana Úsvit (SPD) označována jako pravicová, většinou jako krajně pravicová strana. V roce 2016 do říjnových krajských voleb ale tyto dvě strany kandidují společně. Jejich program byl blízký. Nejedná se tedy o krajní levici a pravici, ale o dvě strany ze stejné části politického spektra – levici.
       .
  • Kniha sta kapitol z přelomu 15 a 16. století se snaží napravit lid: Za účelem napravení morálky a ustavení vlády bezúhonných mělo být každý den pobito 2.300 duchovních, přičemž toto „konečné řešení“ církevní otázky mělo trvat čtyři a půl roku. Poté měl potkat stejný osud Židy, majetné měšťany a nepoctivé kupce.
        .
  • Jsou Anarchisté krajní levice? Vždyť je to jasné politická pravice. Anarchisté dovádějí do krajnosti myšlenky o minimálním zásahu státu do fungování společnosti a ekonomiky tím, že odmítají existenci státu jako takového. Když není stát, nejsou daně, nejsou sociální dávky, státní důchody … vše řídí neviditelná ruka trhu bez zásahu úředníků a politiků z vlády
       .
  • Ještě jednou k anarchistům: Řekl bych, že krajní pravice jsou anarchisté. Protože ti dovedli do krajnosti myšlenky rakouského ekonoma August von Hayeka, velkého kritika rozbujelých států, které zasahují do života svých občanů a tím je omezují aneb “svoboda jednotlivce je důležitější než sociální jistoty, majetek či zaměstnání”. A když není stát, není ani kdo by omezoval svobodu jednotlivce, vybíral daně či omezoval občany v podnikání. A za krajní levici považuji fašismus, bolševismus a islamismus. Protože se tyto ideologie snaží vytvořit silný opatrovnický stát, který nejlépe ví, co jeho občané potřebují. Co je pro jejich občany ně dobré a co špatné. A kdo jsou jeho nepřátelé. I kdyby to bylo proti vůli (většiny) lidí. Aby takový “starostlivý” stát mohl existovat, potřebuje nutně vytvářet spoustu regulací a omezení, které kontroluje přebujelá byrokracie a policejní aparát.
       .
  • Přestože pravicově smýšlející lidé mají tendenci být ozbrojeni, pro trest smrti jsou spíše zastánci levice.
       .
  • Do českých parlamentních voleb 2017 kandiduje SPD Tomio Okamury. Označována díky svým postojům jako pravice. Přitom se o voliče přetahuje s Dělnickou stranou sociální spravedlnosti, Realisty a Stranou práv občanů (SPO, dříve se Z). Pokud mají strany společnou / blízkou voličskou základnu, mají i blízký program. Nemůže tedy být jedna z nich výrazně pravicová a druhá výrazně levicová.
        .
  • Od roku 2015 je podporovatelem německé Alternativa pro Německo (AfD) i bývalý český prezident Václav Klaus. Je AfD pravice nebo levice? Odklonil se exprezident Klaus doleva nebo doprava? 
  • Jan Fingerland píše, že francouzská levice byla původně pro-izraelská. Ke změně došlo v srpne 1968, kdy ultraleví studentu, často maoisté, přijali palestinskou věc za svou a v Izraeli viděli nástroj imperialismu. Výsledkem byly bitky mladých Arabů a levicových studentů, kteří společně mlátili francouzské židy. Stalo se v Paříži v roce 1968.
  • V květnu 2016 se v Londýně volil starosta. Bylo mnoho kandidátů. Například David Furness z Britské národní strany, která je označovaná jako krajní pravice. Jeho sloganem bylo “Chraňme sociální bydlení – občané mají přednost před ziskem” I v Londýně je totiž nedostatek volných bytů jako v Brně a ceny bytů a pronájmů rostou. Tedy výrazně levicový program, řeklo by se. A pokud by londýnští voliči chtěli snad volit kandidáta na starostu z krajní levice, mohli volit George Gallowaye. Ten je přirovnáván k českému politiku Adamovi B. Bartošovi, která je v médiích označován za krajní pravici. Brotský Galloway hlásí antisionismus a je pro-palestinský.
       .
  • „Nikoliv Německo se stane bolševické, nýbrž bolševismus se stane odrůdou nacionálního socialismu“ Hermann Rauschning
       .
  • „Čím více jsou lidé závislí na státu, tím více volí levici, a čím méně jsou na státu závislí, tím více volí pravici“
    Roman Joch, ředitel občanského institutu, LN, úterý 31.května 2016
      .
  • Francouzský král, Filip Sličný, byl prototypem centralizovaného státu. Tisíce templářů totiž byly zatčeny během jediného dnes, pátku 13.října 1307. To je úctyhodná efektivita nejen na středověké poměry. Přesný zásah proti skutečným nebo domnělým nepřátelům provedeným byrokraticky řízeným aparátem bezpečnostních složek. bývá považován vlastnost totalitních režimů.
  • Pohřbívání nepohodlných intelektuálů zaživa má v Číně bohatou tradici od dob prvního císaře dynastie Čchin (221 – 206 př.n.l.), který se takto zabil na čtyři sta nepohodlných konfuciánských učenců. První císař proslul vytvoření zrůdného centralizovaného státu, který pozdějším autoritářům sloužil jako vzor. Čchinské právo a soudní systém nesloužily k určení viny či neviny obžalovaného, nýbrž jako nástroj státu k prosazení jeho potřeb.
  • Italský komunista, Antonio Gramsci, se ve 20. a 30.letech minulého století kladl otázku, proč chudí Italové většinou nepodporují socialistické a komunistické myšlenky, které, v přesvědčení tehdejších evropských komunistů, měly být v jejich zájmu. Odpovědí bylo, že tito lidé byly vychovávání v rodinném katolickém prostředí, a jedním z přikázání křesťanského desatera je „nepokradeš“. Ale socialisto – komunistický program byl založen na vyvlastňování, znárodňování, tedy na krádežích majetku. Proto byla většina Italů proti němu. Antonio Gramsci z toho vyvodil, že před nástupem komunismu musí nejprve dojít ke kulturní změně, tedy odcizení společnosti od jejich křesťanských základů.
    Antonio Gramsci je považován za zakladatele tzv. Nové levice 60.lete 20.století, nebo-li frankfurtské školy.
    Nová levice hlásá rovnostářství, a to rasové, genderové, osob s různou sexuální orientaci. Ale jak víme, oba základní principy Velké francouzské revoluce, ke které se Nová levice tak ráda hlásá, tedy rovnost a svoboda jsou vzájemně neslučitelné. A dokonce protikladné. Jediná rovnost, která by podle pravice měla být, je rovnost před zákonem a bohem. Všichni lidé jsou jedinečné bytosti, a čím svobody lidé dostanou, tím méně bude rovnostářství. Jedni budou vydělávat více než druzí, muži, spíše volí při studiu technické obory, zatímco sekretářky budou spíše ženy. Muži budou vykonávat fyzicky náročnější povolání a ženy spíše pečovat o domácnost. Snaha o dosažení rovnostářství nevyhnutelně vede přes omezování svobody, restrikce, dotace, kvóty. Čím více levice prosazuje rovnostářství, tím více musí být proti svobodě. Nelze jinak.
    Roman Joch, LN, úterý 31.května 2016
  • Ve fašistickém Československu v 50.letech nebyl “populární” tenis a golf jakožto buržuázní sporty. Do krajnosti to ale dotáhl islamistický stát, který zakázal hrát fotbal podle dosavadních celosvětově uznávaných pravidel. Protože odporují jejich výkladu koránu. Byli zakázání sudí. I sport se má totiž řídit právem šária. Stalo se tomu poté, co i přes nelibost funkcionářů islamistického státu začala ve městě Dajr az-Zaur a jeho okolí místní fotbalová loga. Vedle fotbalových sudích je zakázaná satelitní TV, tančení, soukromý přístup k webu. 
  • Pokud připustíme, že Moskva je v Evropě, pak druhou nejpočetnější komunitu muslim má po Istanbulu Moskva, kde žije neméně 2 mil. muslimů. Podle odhadů z roku 2015 je jich asi 5 tisíc radikálních hlásících se k Islamistickému státu. Přitom je zajímavé, že většina občanů Ruské federace bojující v ISILu nepřišla z chudého Tádžikistán, ale z mnohem bohatšího Ruska. Tádžici se radikalizují až v Moskvě.  V Rusku je také stále populární již zakázaná Strana islamského osvobození. Ta chce pokojnou cestou převzít vládu nad státem a pak nastolit chalifát. Svoji inspiraci hledá u Karla Marxe a Vladimíra Lenina o světovém vítězství Bolševické revoluce na celé planetě. A co lákalo v roce 2015 mladé rusy, aby dobrovolně odcházeli bojovat za islamský stát? Přátelství a solidarita. Tedy věci, které mladí nenacházejí na dekadentním materialistickém Západě, a už vůbec né v Rusku. V Sýrii bojuje podle odhadů asi 5 tisíc ruských občanů, což znamená obrovské nebezpečí po svém návratu domů.
  • Ilja Kuneš (Lidovky, sobota 29.listopadu 2013) popisuje historku: “Thierry Lepaon, generální tajemník dříve komunistické, dodnes silně levicové odborové centrály CGT, sebral na trhu předvolební leták. Jeho obsah přečetl na příštím jednání výkonné rady. Text byl téměř jednohlasně schválen. “Máme problém, pánové” oznámil nakonec “autorem textu je Národní fronta.”
       .
  • Levicový Liberalismus: Jak upozornil Wolfgang Rohl, slovní spojení Levicový liberalismus je nesmysl. Vždyť podstatou liberalismus je svoboda jedince, odpovědnost sama za sebe. Kdežto levice hájí myšlenku, že každý člověk je jen hračkou v rukou a moci silných, tudíž potřebuje ochranu a vedení.  V tom podle Rohlera spočívá sklon levice k nucenému obšťastňování – poučování, zastrašování, a pokud to nepomůže, pak sankce, postavení hříšníka do kouta.
       .
  • V září 2016 podepisoval v pardubického Domu hudby prezident Miloš Zeman knihy svých rozhovorů – „Tahle země je naše“. Podepisováni knihy se účastnil i náměstek pardubického hejtmana Jaromír Dušek. Pan Dušek býval v 90.letech šéf železničářských odborů a do roku 2016 náměstek hejtmana za Stranu práv občanů (označována jako strana levicová). Autorem knihy je Radim Panenka, člen Národní strana a novinář Vlasteneckých listů, která je i v květnu 2016 označována jako krajně pravicová strana. Nejedná se však opět o spojení levicové a pravicové strany, ale v obou případech o levicová hnutí.
        .
  • V krajských volbách v roce 2016 kandidovala na Jižní Moravě spolu TOP09 (označována jako pravice) a Žít Brno, často označována jako levice. V obou případech se však jedná o městskou pravici.
       .
  • Miroslav Bárta, před lety jeden z hlavních česky píšících alarmistů, kteří předvídali kolaps naši západní civilizace výrazně ubral na své bojovnosti. V článku “Kolaps civilizací jako mýtus” LN 6.srpna 2016, upozorňuje, že hlavním, byť ne jediným důvodem úpadků států či říší, nemusí být vyčerpání klíčového zdroje, ale byrokracie, tedy administrativní systém řízení státu, který natolik zbytní, že přestává sloužit svému hlavnímu poslání a stává se překážkou rozvoje. Přestože si někteří lidí uvědomují nutnost, bolestivých, změn, v demokratickém hlasování jsou tito lidé a jejich správné názory většinou přehlasovány a systém pomalu směřuje k sebedestrukci za nechtěného “souhlasu” většiny lidí. Moudrá menšina, elita národy, je přehlasována.
    Za největší objev považuje Bárta objev knihtisku, který umožnil svobodné bádání a šíření myšlenek. To dostalo Evropu a naši západní civilizaci kupředu světového vývoje.
    Protinázor má matematik a filantrop Karel Janeček, který říká, že to naše západní civilizace na 96 % přežije (Index, 4/2016)    .
  • V dubnu 2017 se ve Francii konají prezidentské volby. jedna z kandidátek – Marine Le Penová – hlásí izolacionismus a protekcionismus pro Francii a francouzské občany firmy. Velmi podobný program má Jean-Luc Mélenchon, který voliče láká na “solidární tržní ekonomiku” a pro “kolektivně založenou občanskou solidaritu”, hesla podobné heslům italských fašistů z 30.let 20.století. Program obou kandidátů podobný, vzájemně si přetahují voliče. Přitom Maine Le Penová je označována za představitelku krajní pravice a Jean-Luc Mélenchon je označovanou za krajní levice. 
       .
  • V Brazílii většina lidí věří, že aktivní občané, kteří upozorňují na ničení přírody, kácení pralesů a snaží se bránit pustošení Brazilské přírody, jsou ve skutečnosti zahraničními agenty, nebo jsou aspoň placeny ze zahraničí. Dokonce i domorodí Indiány z amazonského pralesa jsou podezříváni, že svůj boj za svůj domov jen předstírají za cizí peníze. Zatímco většina Brazilců by ráda těžila “své” nerostné bohatství, tedy prales.
       .
  • Někteří levicové intelektuálové nám budou říkat, že vrazi za svůj čin nemohou, že vrazi jsou jen obětmi systému, a naopak, že oběti jsou spolupachateli svých vlastních vražd. 
       .
  • Islamistické hnutí je, jako každé jiné krajně levicové hnutí, založené na negaci současného řádu, na vyvolávání a udržování trvalého napětí ve společnosti.
       .
  • Francouzská Národní strana dříve, ještě pod vedením otce Le Pena, přitahovala jen bývalé komunisty a méně vzdělané lidi, ale pod vedením jeho dcery – Mariane – se ke straně přidávají i další vrstvy obyvatelstva. Například její nejbližší spolupracovník Florian Philippot vystudoval prestižní školu ENA a dlouhodobě pracoval pro levicového ministra. 
       .
  • V roce 2017 si vzpomínáme na 50 výročí od zahájení Mao Ce-Tungovi revoluce, proti všem odpadlíkům. V letech 1967 až 1968 bylo popraveno několik set tisíc lidí, další miliony lidí byly dohnány k sebevraždě. Součásti hnutí byl i kanibalismus, například v provincii Kuang-si probíhalo “požírání nepřátel” a “kontrarevolučních živlů” Nejhorší případ organizovaného kanibalismu se odehrávalo ve Wu-suanu, na jižním konci provincie Kuang-si, kde se hodovníci dopřávali srdce, játra a genitálie vyříznutý z těl obětí.
    Šlo o krajní podobu třídního boje.

1.máj: Ukradený Svátek práce

29.dubna 2016
Nejvíce se právy dělníků oháněli ti, kteří je nakonec zotročili

Anarchisté si stěžují, že jim socialisté, fašisté a komunisté ukradli jejich svátek.
Není nad dobrý marketing a PR, ale ten obecně moc, anarchisté, neumí a s veřejností moc nekomunikují.

Nacisticke-Nemecko

1.Máj: Svátek práce se slavil i v nacistickém Německu

Alegoricky-vuz

Snímek alegorického vozu pořízen na víkendové přehlídce historických vozidel v Řečkovicích . Technické muzem Brno.


Gottwaldovo Československo jako fašistický stát

Při studiu 20. století v Evropě a obou vraždících režimů, fašistického Německa a bolševického Ruska, jsem uvítal novou knihu „Gottwaldovo Československo jako fašistický stát“ od Petra Placáka, který se profesně dlouhodobě věnuje studiu totalitních režimů, které zasáhly naši vlast. Autor se v knize věnuje dvěma tématům. První je porovnávání fašistického a komunistického myšlení, a Sovětského a Německého socialistického režimu, resp. bolševismu a nacismu.
Chcete vidět více? Pokračujte na příspěvek Gottwaldovo Československo jako fašistický stát.

Závěrem

Čím se vyznačuje pravicový politik? A co jsou to levicové myšlenky? Dá se ještě v dnešním světě mluvit o politické pravici a levici? Lze takto třídit i nové formy politické moci jako jsou diktatury a náboženské státy? Na tyto otázky se snažím odpovědět ve svém článku Politická Pravice a Levice aneb zmatení pojmů.

Napište mi svůj názor

Blog pro chytré a přemýšlivé lidi nejen o Brně a Brňácích

Text a obrázky jsou vydány pod licencí CC BY-NC-ND (Licence Creative Commons) Uveďte autora - neužívejte komerčně - neměňte. Více o licenci CC BY-NC-ND zde. Bez svolení autora je další použití textů nebo fotek zakázáno. Můžete však citovat (dát odkaz) při zachování citačních pravidel.