Proč jsou bohatí bohatší a chudí chudší

 

Maximalizace ekonomického užitku

Mysidira

Maximalizace ekonomického užitku

Představte si, že máte třikrát po sto tisících korunách a rozhodnete se je nezištně věnovat třem lidem.
Vyberete si spolužáky ze základky.
Prvním obdarovaným je Petr. Petr je chudý, většinou nezaměstnaný, občas alkoholik, trochu bezdomovec.
Druhou obdarovanou je matka na mateřské. Říkejme ji Míša. Míša má dvě děti a manžela, typická střední vrstva.
A třetí obdarovanou je úspěšná, bohatá žena. Říkejme ji Jana.
Mezi tyto tři spolužáky, Petru, Míšu a Janu rozdělíte rovným dílem po tři krát sto tisících.

Co s nimi Petr, Míša a Jana udělají?

a) V krátkém čase:

Petr, který má vždy hluboko do kapsy se opije. A začne opět hrát automaty.
Míša, za darované peníze nakoupí dětem nové oblečení, pořádný boty, zajdou si do KFC a do kina.
A Jana? za dvacet tisíc si koupí kabelku.

b) Jaký bude výsledek v delším čase – po roce?

Petr byl opět léčen ze závislosti na alkoholu. Z poslední práce, kam chodil na černo, je vykopli. Většinu peněz
prosázel, propil, nevykoupil se ani z jedné exekuce. Zítra jde na testy HIV, protože si koupil nejistou
prostitutku. Z darovaných peněz dnes nemá ani korunu. Jen se ještě více zadlužil. Je chudší než před rokem.

Míša za třetinu peněz nakoupila oblečení, nějaké drobnosti do domácnosti, novou počítačovou hru, pořádnou TV
a pro sebe pár drobností. S manželem rekonstruovali koupelnu. Zbývajících pár tisíc je uloženo na účtu.
Míša si polepšila. Dokázala obměnit staré, byť funkční věci, za nové

A bohatá Jana? Za dvacet si koupila kabelku. A zbylých 80 000 investovala do podílových listů.
Dnes, po roce má, díky výnosům z investice, opět sto tisíc korun a kabelku k tomu. Jana, je vítězem.

Jaké plyne ponaučení?

Ten, kdo je schopen odložit svoji okamžitou spotřebu, investuje peníze a čas, rozmnoží své bohatství.
Kdo nemyslí na zítra, z chudoby se nevymaní.


Spotreba

Ilustrační obr. Odložená spotřea

Odložená spotřeba

23.prosince 2010
…experimentátor si zval do místnosti jedno dítě po druhém. Na stole ležely bonbóny a experimentátor dítěti řekl, že teď odejde a ať je zatím nejí. Kdyby to už nemohlo vydržet, ať si zazvoní na zvonek. Pak odešel a kamera snímala dítě v místnosti. Některé se okamžitě vrhly na bonbóny a nacpaly se jich plnou pusu, některé vydržely chvíli, než zazvonily, a některé vydržely čekat dlouhé minuty až na návrat dospělého.
Vtip je v tom, že po 30 letech někoho napadlo zjistit, jak se vedlo těmto dětem v dalším životě: nejúspěšnější byli ti, kteří si dokázali odříct rychlý požitek …


Bohatý táta, chudý táta přes propast staletí

Možná se i k Vám dostala před lety ke čtení kniha “Bohatý táta, chudý táta” od Roberta T. Kiyosaki. Ten ve své
knize rozebírá, ne zrovna šťastně, teorii o tom, jak si bohaté rodiny předávají nejstřeženější tajemství
o tom, jak být (zůstat) bohatý.
A když už už se chýlíte ke konci knihy “Bohatý táta, chudý táta” a čekáte, že teď, teď se dočkáte toho úžasného
tajemství, které je v bohatých rodinách předáváno z generace na generaci, z otce na syna (holky se mají
bohatě vdát) jak být bohatý, dozvíte se jen, učit se, učit se, učit se.

Cesta k bohatství je přes vzdělání

Ale aby to nebylo tak jednoduché, pár vědců se podívalo na bohatství rodin ne po tři generace, kdy první generace bohatství vybuduje, druhá udržuje a třetí generace rozfrcá, ale zaměřili se na bohatství rodin po staletí.  A překvapivě, jsou rodiny, které si své postavení a bohatství udržují po mnoho generací, přes celá staletí. Přes
všechny revoluce, převraty, války, pogromy.
Studie ekonomů Guglielma Baroneho a Saura Mocettiho z italské centrální banky se zaměřila na Florencii, kde se zachovali seznamy daňových poplatníků z roku 1427 a ty porovnali s těmi z roku 2011. A protože jsou jména rázovitá a odlišná od ostatních regionů, dokázali, nejspíše, ztotožnit daňové poplatníky z 15.století s těmi dnešními.
A výsledek?
Kdo byl bohatý před šesti stoletími, patří často mezi bohaté i dnes. Podobný výzkum byl proveden i v Japonsku a to se jmény samurajů, které jsou rovněž jedinečná po staletí.
A výsledek?
Samurajská jména jsou i dnes, statisticky mnohem častěji zastoupena mezi právníky, doktory, univerzitními profesory. Další výzkum byl proveden ve Švédsku s podobným výsledkem.
Bohatství se udržuje po staletí.

Jaké je vysvětlení toho Jak být bohatý?

Odpověď možná přinesl podobný výzkum z Anglie. Ekonom Clark tvrdí, že sociální postavení předků určuje postavení potomků ne po dvě či tři generace, ale po staletí, po deset až patnáct generací (!)  Možná, dokonce přes tisíc let.

Když britský historik Clark prostudoval takzvanou Domesday Book – tedy soupis majetku v Anglii z roku 1088 (!) a vybral jména patříc tehdy k elitní vrstvě (Percy, Sinclair, …) a porovnal je se seznamy přijatých studentů na Oxford a Cambridge, zjistil, že studenti s “elitními” jmény mají o čtvrtinu větší zastoupení mezi úspěšnými uchazeči o studium. A pokud zvážíme, že přijímací testy na univerzity jsou anonymní, je výsledek podobný jako v knize “Bohatý táta, chudý táta” Cesta k bohatství vede přes vlastní píli a vzdělání.
Učit se, učit se, učit se.
To nejcennější, co mohou rodiče předat svým dětem nejsou peníze, ani slavné jméno, ale touha po vzdělání.


Odpověď dává i experiment, který byl proveden v roce 1886 na Jamajce. West Indian University vybrala 129 dětí, které pocházeli z chudých rodin. Část těchto rodin pravidelně navštěvovali učitelé a učili rodiče (!) , jak si mají s dětmi hrát, jak je podněcovat v rozvoji. Kontrolní skupina neměla žádnou podporu.  Po dvou letech experiment skončil, ale výzkumníci sledovali děti i po dalších dvacet let.
A výsledek? V testech inteligence a emoční stability pak jedna část dětí dosahovala o čtvrtinu lepší výsledky než druhá část dětí. Byla to právě ta skupina, jejíž rodiče dostávali po dva roky školení jak vychovávat své děti.

Zdroj: na základě článku Bohumil Kartous, vzdělávací think tank EDUin, PN pondělí 25.července 2016.

3 thoughts on “Proč jsou bohatí bohatší a chudí chudší

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna.