Camino de Santiago

  
Ppostřehy z cesty do Santiaga de Composteli a zpět
 Pokud se budete chtít na něco ohledně cesty zeptat, zkuste mi napsat. 
Budu-li vědět a mít čas, odepíši Vám. 

Plán cety: 
Brno - Barcelona - Leon - Monforte de Lemos - Sarria - Santiago de Compostela - 
Zamora - Salamaca - Avila - Madrid - Tarragona - Barcelona - Brno 
 

		Na cestu do Santiaga jsem vyrazil v pondělí 17. srpna 2009. A to autobusem Eurolines Praha - Barcelona.
		Doporučuji se však vydat na cestu mimo hlavní sezónu, květen, červen nebo září.Na cestě je méně lidí, ubytovny jsou dostupnější, snadněji seženete lístky na vlak a ceny  všeobecně by měly být mírnější
		Pro cestování po Španělsku jsem využíval převážně vlaky. Jsou rychlé a pohodlné. Bohužel jsou trochu dražší a také jich jezdí velmi málo. Zapomeňte na zvyky ze středo-evropských železnic.Tady jsou vlaky povinně místenkové a v sezóně plně obsazené (!) Autobusy jsou lacinější, jezdí častěji, ale nejsou tak pohodlné. Moje první cesta vedla nočním rychlíkem z Barcelony do Leonu. Lístek jsem si koupil přes internet již 14 dní před odjezdem. Současně jsem si pořídil inter-rail pass pro Španělsko a další lístky kupoval vždy min. s 1denním předstihem. Před nástupem do vlaku je prohlídka batožin jako na letišti.
		Leon je nádherné město. Doporučuji si projít klášter sv. Marka (dnes luxusní hotel), románskou baziliku de San Isidoro, kde je hrobka španělských králů (placené), samozřejmě slavnou gotickou katedrálu včetně ambitu a křížové chodby. Je zde nádherné muzeum s obrazy, sochami a řezbami. Předtím si však dejte do úschovny baťoh ať něco neshodíte. Staré město včetně zeleninového  tržiště je v zákoutí malých uliček. Po cestě zavítejte i k novogotickému Casa De Botines (1893) od Gaudiho. PS: pro cestu jsme využíval průvodce Lonely Planet: Severní Španělsko.
		Vlakový lístek: Leon - Monforte de Llemos. Jako všechny vlaky i tento je povinně místenkový. Všimněte si údajů "Coche" a "Plaza". Na lístku je i čas odjezdu a příjezdu. Ve vlacích jsou bufetové nebo i jídelní vozy. Samozřejmě vše klimatizované.
		V malém městečku Monforte de Llemos jsem strávil noc před samotným pochodem. Přestože v samotném městečku je více ubytoven, přes internet mi odpověděli jen z hotelu Parador Monforte de Lemos. Hotel, původně klášter na kopci nad městem, je trochu dražší, ale stojí za to (bazén). Mimo sezónu bych zkusil sehnat ubytování přímo na místě.  PS: snídaně nejsou ve Sp hotelích samozřejmostí.
		Vnitřek hotelu Parador de Lemos - luxus za přijatelnou cenu. Kdy se vám poštěstí spát v původním benediktinským klášteře ze 16.století?
		Z městečka Llemos jsem jel autobusem do města Sarria - východiště cesty do Santiaga.  V tomto kostele na kopci vydávají Credencial del Pelegrino - průkaz poutníka. Bohužel jen do oběda a pak až večer. Protože jsem přišel o půl hodiny později a nechtěl jsem ztrácen den čekáním, vydal jsem se na pouť bez průkazu poutníka.
		Mapka první etapy ze Sarrii. Ve městě samotném je dost ubytoven a hotelů. Já šel hned na cestu, tu poznáte podle žlutých šipek.
		Kousek za Sarrii. Protože jsem vyšel v poledne, šel jsem prakticky úplně sám a byl to nejnádhernější úsek mé cesty. A jaká je cesta: pohodlná, žádné extrémní terény, většina cesty vede po polních cestách nebo silnicích "3. třídy".  Já jsem šel cestu v keckách a v otevřených sandálech. Na zádech batůžek (35 l). Vzal jsme si i spacák a karimatku, ale nepoužil jsem je. Ve Španělsku není zvykem spát venku, neviděl jsem veřejná tábořiště, neviděl jsem u cesty táboráky. Na druhou stranu tu není ani tolik ubytoven jak jsem si myslel.
		Do Credencial del Pelegrino je možné si dávat razítka dle libosti.  Tady jedna z občerstvoven po cestě.  Razítka je možné získávat v hospodách, barech, ubytovnách, v kostelich.
		První den ze Sarii do Portomarina vedla zvlněnou krajinou, trochu větší Vysočinou.  Po cestě můžete vidět zajímavé vesnice a románské či gotické kostelíky.
		Kamenné vesnice.  Krásný úsek cesty.
		Na prvních kilometrech z města Sarri procházíte mírně kopcovitou krajinou, která je blízká Vysočině.
		Prakticky u každého stavení zde naleznete takové zděné či starší dřevěné stavby na kamenných základech. Nepodařilo se mi zjistit jejich skutečný význam, domnívám se, že se jedná o svatyně.
		Celou cestu lemují takové patníky s kilometráži do Santiaga a názvem blízké obce u které se právě nacházíte
		Konec putování prvního dne, cca 17 km. Portomarín. Přestože jsme ve vnitrozemí, je možné odsud doplout až k moři a zpět.Nejedná se tedy o přehradu jak by se mohlo zdát.
		Přímo v centru Portomarina na náměstí je zajímavý kostel. Bohužel jsem se dovnitř nedostal.
		V městečku Portomarin je hodně ubytovacích kapacit, restuarací a bister.  Zapomeňte však na noční život.  Ubytovat se můžete ve společných ubytovnách nebo v laciných hostelech.
		Druhý den putování. Jak jsem vyšel ráno (v 8:00) spolu s ostatními poutníky, připadal jsem si jak na pochodu Praha - Prčice.  Trvalo chvíli, než se proud roztrhal do malých skupinek.
		Po cestě jsou restuarace (vesnice Castromaior),  obsluha mluví jen španělsky, stejně tak nabídka je jen ve španělštině. Chleba je tvrdý a nedá se pořádně ukousnout.
		Ve výšce 720 m.n.m. poblíž Vendas de Narón.  Připadal jsme si jak v Beskydech.  Odbočil jsem z cesty a vydal se na blízký kopec.
		Patník se žlutou šipkou a lasturou,  znak Camona.  Nejčastěji vidíte žluté šipky, pak kilometrovníky a občas vidíte i takové patníky s lasturou
		Druhý den pochodu jsem to trochu přehnal. Protože se mi nechtělo končit etapu již v poledne a to v městečku Palas de Rei, pokračoval jsem dál v naději že po pár kilometrech bude nějaká  ubytovna.  Ale ouha. Ta byla plná. A tak jsme pokračoval až do devíti večer, než jsem přišel do města Mellid, kde jsem přenocoval.
		Potok Iso,  poblíž obce Rivadiso
		Most z 11. století poblíž  obce Saá
		Tento den jsem šel jen krátce a již v poledne si hledal ubytování. Udělal jsme dobře. Již v poledne byly ubytovny a hotely v Arzúa plné.  Noc strávená v ubytovně. Cena 9 EUR. Ke každé posteli patří i uzamykatelná skříňka, pračka a internet jsou na mince.
		Neděle 23.8.,  cesta z Arzúa do Vilamayor. Protože jsme spal na ubytovně vycházel jsem jako ostatní ještě před svítáním kolem sedmé.
		Pedrouzo - je 13:30 a  zde je již řada čekajících na ubytování.  Já jdu dál. Třebas bude po cestě nějaká ubytovna. PS: V městečku je několik restuarací hned po hlavní cestě. Vyzkoušejte místní jídla a piva.
		Nocování z neděle na pondělí 24. srpna bylo v obci Vilamayor a to v motelu. Doporučuji toto městečko jako poslední zastávku před Santiagem.  Cesta však vede již industriální krajinou, kolem letiště a po silnicích :-( Do cíle je to již jen pár kilometrů a v obci je i ubytovna.
		Razítka do Průkazu poutníka můžete získávat nejen na duchovních místech, ale také v hospodách a ubytovnách. Já jsem, jak píši výše, bohužel Průkaz poutníka, neměl. A tak jsme si nechával dávat razítka do sešitu.
		Doporučuji dojít do Santiaga dopoledne, tj. v poslední etapě, která vede přes celkem nevzhledné předměstí Santiaga, doporučuji jít max. 10 km.  V poledne se v katedrále koná každodenní mše pro poutníky, lepší je však zde být již bez baťohu a vykoupán.  Po příchodu do Santiaga se tedy moc nezdržujte a hned si sežeňte ubytování, jste-li zde zavčas, není problém najít levné ubytování ve starém městě, 5 minut od katedrály.  Procházky po nočním Santiagu stojí za to.
		Catedral del Apóstol rovnou vznikl jako velký poutní kostel.
		Většina santiágské katedrály byla zbudována v  letech 1075 až 1211 v románském slohu.  Většina dekorativních prvků  byla přidána až později
		U vrcholu klenby je závěs na Botafumeiro (chrlič dýmu): santiágskou kadidelnici  pocházející ze 13. století. Většinu času je schována v knihovně.  Vyfotit se mi jej nepodařilo - je pečlivě hlídán.
		V Santiagu není jen jedna katedrála a jeden kostel. Celé město já nádherné, stejně jako přilehlé uličky s plno bary a občerstvovnami. Tady je již noční život.  Fachada da Igrexa de San Martiňo Pinario z roku 1590 je  rovněž dílem mistra Matea.  Fasáda byla dokončena v roce 1647
		Iglesia de San Fructuoso
		Nádraží v Santiagu se nachází z kopce  na jih od starého města. A protože od katedrály se cesty paprskovitě rozbíhají, stačí na začátku zvolit o ulici vedle a místo na nádraží skončíte o kilometr vedle.  První vlak sem dojel před více jak sto lety.
		Lístky si kupujte nejméně den předem. Přesto v sezóně můžete mít i tak problém Vlaky jsou velmi kvalitní, ale jezdí jich minimum (a to i do Barcelony či Madridu) a jsou povinně místenkové. I zde platí, že personál je ochotný a rád pomůže. Dokonce umí i anglicky. Cesta klimatizovaným vlakem stojí za to, venku ubíhá krásná drsná vyprahlá krajina, zatímco vy popíjíte pivo v bufetovém vozu.
		Ze Santiaga jsem jel do Zamory, které je další městskou pevností.  Románská katedrála z 12. století se pyšní čtvercovitou věží, dómem v byzatském stylu a zdobenou Puerta del Obispo - Biskupsko bránou.  Za večerní návštěvu stojí i opravená městská pevnost.
		To nejkrásnější na cestě po severním Španělsku - Salamanca.  Ze Zamory do Salamanky jsem jel autobusem, cca 1,5 hodiny. Hned si sehnal přijatelné ubytování hned u hlavního náměstí. Za návštěvu stojí i Convento de la Purisima, Convento de las Úrsulas - pozdně gotický ženský klášter z roku 1512, mimořádné (!) Plaza Mayor vybudoval v letech 1729 - 1755 Alberto Churriguera v barokním stylu, Palacio de Monterrey - renesanční stavba ze 16.století, Colegio del Arzobispo Fonseco, Real Clericia de San Marcos a samozřejmě budovy univerzity jako ukázka platereskního stylu.
		To nejkrásnější je ale katedrála Nueva - churriguerovský dóm.  (José Benito de Churriguera (1665 – 1725), španělský architekt a sochař).  Po zakoupení vstupenky si můžete projít i po ochozech a po střeše katedrály.
		Nová katedrála (Catedral Nueva) byla dostavěna  v roce 1733 a její stavba trvala přes dvě stě let. Katedrála je postavena v pozdně gotickém slohu a začal ji stavět Juan Gil de Hontanón. Tři lodě s bočními kaplemi, hvězdová žebrová klenba a mohutná kopule vytváří působivou stavbu.
		Z pravého boku nové katedrály přiléhá stará katedrála. Vstup je přímo z hlavní lodě nové katedrály (nechodí se venkem).  V Salamace nezapomeňte na večerní procházku městem, je nádherná. Vlakové nádraží v Salamace je trochu bokem centra.
		Ve vlacích promítají firmy, bohužel jen ve španělštině a bez titulků. Baťohy se dávají nikoliv do poličky nad hlavu, jak jsme na to zvyklý u nás, ale hned za dveřmi jsou po obou stranách přihrádky pro velké baťohy a kufry.  PS: budete-li cestovat po Španělsku vlaky, podívejte se do podmínek přepravy, do vlaku s totiž můžete vzít jen omezeně velké zavazadlo. Sebou jsem měl 35l baťohy a bylo to v pohodě.
		Ze Salamacy vedla cesta do Avile. Staré město Avila je obklopeno hradbami v délce 2,5 km s 88 věžemi. V 11. a 12. století byly postaveny do výše 12 metrů na pozůstatcích dřívějších muslimských a římských valů. Hradby je možné procházet, ale v poledním vedru to není moc příjemné.
		Přes Madrid s přestupem jsem dojel nočním rychlíkem v pátek 28.srpna do města Tarragona. Zde katedrála z let 1171 až 1331, ambit stojí pochopitelně rovněž za návštěvu a je placený.
		Římské zbytky ve městě Tarragona jsou větší a rozsáhlejší než jsem čekal.  Je možné si zakoupit i zlevněný lístek na všechny římské vykopávky včetně vstupu na hrad.
		Kdybych mohl doporučit letní aktivní dovolenou ve Španělsku, tak volím Tarragonu. Výborné spojení do Barcelony (cca 50 km), výborné spojení na jih země, krásné pláže, historické město. Vlaky do Barcelony jsou již osobní - příměstské a tak si není třeba do nich objednávat místenku. Stačí obyčejný lístek nebo inter-rail karta a máte to zdarma.

Upozornění: Zde uvedené fotografie nejsou určené pro další šíření, dodržujte Autorský zákon