Tibetský lékař kremelských vůdců

Kniha Tibetský lékař kremelských vůdců od Tatjána Grekova (2006, ISBN 80-204- 1411-8) přináší spoustu zajímavého z Ruska první poloviny 20.století. Ale kniha je napsáno divným jazykem přeskakujícím od jednoho tématu k druhému, a pějící chválu na hlavní postavu a jeho rodinu.  Již dříve jsem věděl, že Němečtí “vědci” se na přelomu 19. a 20.století zajímali o Tibet a jeho myšlenkové proudy. Ve 30. letech bylo v Německu otevřeno několik ústavů, ve kterých přednášeli tibetští lámové, indičtí jógini a čínští lékaři. Vše vyvrcholilo po nástupu Hitlera k moci, kdy dokonce byli do Německa pozváni lámové, aby pomohli Hitlerovi “zmobilizovat” kosmické síly. Tibetské lékařství v carském Rusku a v Sovětském Svazu.

Budhismus v Rusku

Podobný zájem o východní nauku byl ale i v Rusku. Zájem o východní Asii s její mystikou, okultismem ale i lékařstvím započal ještě na konci 19.století za carského Ruska. Vzniklo například hnutí Martinismu, který se snažilo o poznání východních nauka jako je hypnóza, telepatie a jasnovidectví. A dále o hledání bájné země Šambhala. Kupodivu tito Martinisté měli za carského Ruska silný vliv na zahraniční politiku. Poslední členové této skupiny byly ve 30. letech, za přípravu atentátu na vůdce Stalina, postříleni nebo odeslání na Sibiř.

Zájem o východní mystiku podnítil i vznik buddhistického chrámu v Petrohradě na začátku 20.století. První bohoslužba (rok 1913) se konala na počest Romanovců. Iniciátorem stavby chrámu byl 13.tibetský Dalajláma a jakýsi Logan Doržijev, který při dvoře tibetského vládce vytvořil Ruskou skupinu, která měla určovat Tibetskou zahraniční politiku. A v roce 1907, po svém návratu do Ruska, vypracoval dokument o sblížení Ruska s Mongolskem a Tibetem s cílem vytvoření velké buddhistické konfederace (!) na kulturně ekonomickém základu. Doržijev byl činný i za Sovětského Ruska a snažil se přizpůsobit buddhismus socialismu. Což bylo obdobná snaha jako sblížení pravoslaví a socialismu. Doržijev propagoval i tibetské lékařství. 

Zájem o východní nauky pokračoval i za Sovětského Ruska. Jen v zabajkalské oblasti SSSR provozovalo lékařskou praxi na 700 lámů. A přestože bylo náboženství za vlády bolševiků považováno za tmářské, sami čekisté (represivní aparát bolševického teroru) angažovali do práce různé „šamany, média, hypnotizéry a další nevšední persóny“. Možnost čtení myšlenek bylo totiž považován za zcela reálné, neboť tato představa zapadala do vnímání světa jako jediného spojeného informačního systému.

Heretikové a sektáři v Sovětském Rusku

Šíření heretických nebo sektářských nauk však bylo v Rusku trestné až do roku 1905 a za Stalina znovu zakázané. Ale když začala Velká válka pronásledování sektářů, včetně baptistů, bylo obnoveno jako napomáhačů Německa. A ještě ve 20. letech bylo v Petrohradě objeveno a zlikvidováno několik seskupení zednářského ražení a různé okultní spolky. A v roce 1928 odhalili čekisté přímo v Moskvě skupinku praktikujících okultistů. Je zajímavé, že jejím členem byl i bývalý velvyslanec v Afganistánu.
Například jakýsi Gleb Ivanovič měl doma z vědeckého hlediska sbírku vysušených pohlavních údů. Samozřejmě, že i jeho popravil. Vedl totiž chatařskou komunu, kde se muži a ženy kolektivně opíjeli a souložili, a přitom zpívali vulgární písně. Jednalo se totiž o antisovětský spiritistický spolek, který předpovídal budoucnost.

Současně jiní vědci pořádali kongresy na téma Studium myšlenkové sugesce a ve 20. letech jakýsi Barčenko chtěl zorganizovat expedici do Tibetu za účelem hledání tajemné země Aharti, o nichž psal francouzský mystik Saint-Yves de Alveider. Klade ji do souvislosti s budhistickou zemi Šambhalou. Místo toho nakonec musel odjet na druhou stranu do Laponska, na poloostrov Kolský poloostrov, aby zde studoval projevy davového šílenství tzv. “merjačení” neboli “emerik”. “Merjačení” na přelomu 19. a 20. století postihovalo velké skupiny obyvatelstva v této části světa.

Burjat Petr Badmajev

První ruskou postavou zabývající se opravdu východním lékařstvím byl Burjat Petr Badmajev, který přijal pravoslaví a změnil si při křtu své jméno na ruské. V roce 1876 obhájil disertaci a začal se zabývat tibetským lékařstvím v Petrohradě. Díky aplikování východního lékařství si získal mezi svými pacienty velký vliv a dokonce přístup k carskému dvoru. Jeho nepřátele ale o něm šířili, že otravuje cara tibetskými bylinami. Zemřel 1.8.1920 v Petrohradě.
Mnohem známějším se stal jeho synovec Nikolaj, o kterém je tato kniha. Nikolaj dokončil studia v roce 1914, narodil se mu první syn, a šel jako chirurg do velké války.
Po vypuknutí války a prvních nezdarech Ruska vypukly v Rusku proti-německé pogromy. Každý kdo byl Němec nebo aspoň tak vypadal, byl vystaven teroru. V obchodech se objevili nadpisy “Žádáme, abyste nemluvili německy”. Obchody, domy, továrny, které patřili Němcům, nebo těm, co měli německy znějící jména, byly rabovány, a podpalovány. Němci, co nestihli včas utéci, byly deportovány na Sibiř. V divadlech zakázali Brahmse, Beethovena a Bacha. A nejsvětější synod ruské pravoslavné církve zakázal v té době rozšířené vánoční stromky, jakožto německý zvyk. Sám Nikolajevič se svoji německou manželkou rozvedl.

Nikolaj Nikolajevič Badmajev

Nikolaj Nikolajevič Badmajev se snažil organizovat expedici do Tibetu a Indie a zde sbírat kytičky, bylinky a nerosty, popřípadě zvířátka, dále založit v Rusku kliniku Východního lékařství a skloubit Východní a Západní medicínu. Povětšinou vše neúspěšně. Nakonec si 20.dubna 1938 přišli i pro Badmajeva a odvedli si jej do budovy na Litějnech třídě (ta budova stojí dodnes a při své návštěvě Petrohradu jsme šel kolem). Badmajevova rodina však musela mít mocné přímluvce, neboť ani jednoho z jeho tří synů nezatkli a dokonce mohli všichni tři dostudovat medicínu. Ale ještě v roce 1979, kdy slavili sté výročí od narození Nikolaje Nikolajeviče Badmajeva (19.12.1879) jej slavili jen v úzkém rodinném okruhu. V době počátku Perestrojky, v roce 1987, založili jeho následovníci soukromé Středisko tibetského lékařství P. Badmajeva. Abych nezapomněl zmínit, samozřejmě, že Badmajeva popravili jako kontrarevolučního nacionalistu.

Je zajímavé, že již od počátku 20.století byl využíván Krym pro léčení různých nemocí. Badmajev popisuje příběh muže, kterého vyhnaly z Leningradu (dnes Petrohrad) protože byl nemocný tuberkulózou na Krym. Na Krymu se léčil i Gorkij, ale neúpěšně a po návratu do Moskvy umřel.
Je rovněž zajímavá zmíňka o pracovnících v represivních orgánech. Většina z vyšetřovatelů umírala velmi mladá (a přitom nebyli zastřeleni). Buď si sami prohnali kulku hlavou, když zjistili, že přišla řada i na ně, nebo se upíjeli k smrti, a další končili v blázincích.

Další kniha o Tibetu pohledem švédského cestovatele Svena Hedina najdete v příspěvku Tibet

Blog pro chytré a přemýšlivé lidi nejen o Brně a Brňácích

Text a obrázky jsou vydány pod licencí CC BY-NC-ND (Licence Creative Commons) Uveďte autora - neužívejte komerčně - neměňte. Více o licenci CC BY-NC-ND zde. Bez svolení autora je další použití textů nebo fotek zakázáno. Můžete však citovat (dát odkaz) při zachování citačních pravidel.